Sobota, 27.únor 2021
 
Hlavní menu
Aktuality
ČNS
Regionální svazy ČNS
Dokumenty
Reprezentace ČR
Mezinárodní soutěže
Pohárové soutěže
Mistrovství ČR
Ligové soutěže
Trenéři a rozhodčí
Mládež
Individuality
Historie
Projekty
Mediální servis
Prodejna
Chci hrát nohejbal
Chci pomoci nohejbalu
Pořádáme turnaj
Úrazové pojištění
Nejnovější obsah
Nově vloženo:
10.03. Pohár ČNS žen 2016
03.03. Mistrovství 2016 ČR
18.01. Mládež 2015-2017 ČOV
05.01. Pohár ČNS dorostu 2016
Naposledy upraveno:
10.06. ONS Náchod
10.06. KNS Hradec Králové
10.04. ONS České Budějovice
25.09. KNS Zlín
31.07. Ponožky ELWE s vlaječkou
22.05. Mistrovství 1981 ČSR
22.05. Mistrovství 1985 ČSR
Přihlášení





Zapomenuté heslo?
Kdo tu je ?
Právě zde jsou
Hosté : 1

Zpravodajství z nohejbalu a diskuse

Jak postavit hřiště ? Tisk

Postavit nové nohejbalové hřiště není nic složitého a v porovnání s rozměrově větším tenisovým kurtem se jedná o stavbu finančně méně náročnou. V dalším se budeme zabývat pouze hrací plochou (herním prostorem). Ostatní části vybavení - divácký sektor, plot, šatny, WC a další je u každého hřiště řešeno individuálně.

Finanční nákladnost

Základní podmínkou je přirozeně výše investice. Firemní provedení bude jistě kvalitnější, ale také minimálně 2x dražší, než provedení svépomocí. Předpokládáme, že právě svépomocí vzniká většina nohejbalových kurtů. Rozhodující položkou při stavbě jsou drenáže pro odvod dešťové vody. Proto jsou dále uvedeny obě varianty.

Min. náklady na variantu č.1 jsou cca 180 000 Kč, na variantu č.2 cca 120 000 Kč. Na obou variantách lze ušetřit. A to jak sháněním levnějších a blízkých dodavatelů, tak použitím materiálů, které jsou již k dispozici. Dále pak zmenšením hrací plochy blíže k minimálně stanoveným rozměrům, zmenšením hloubky (spádu) drenáží, případně i šířky drenážních rýh, zmenšením výšky povrchové vrstvy. S takovou úsporou lze pak postavit hřiště (varianta č.2) už za min. cca 70 000 Kč.

Varianta č.1 - s drenáží po celé ploše hrací plochy

Varianta počítá s výkopovými pracemi a množstvím drenážního materiálu po celé hrací ploše. Hodí se zejména pro místa s počasím a podmínkami (myšlena hrací sezóna) převážně suchými (města, místa orientovaná na jih a jihozápad) nebo naopak mokrými (velká četnost dešťů, lesní prostředí apod.).

Výhody oproti variantě č.2:

  1. rovnoměrné zatížení drenáží odvodem vody po celé ploše
  2. větší objem drenážemi odvedené vody
  3. větší objem drenážemi absorbované vody v letním období
  4. obecně kvalitativně lepší varianta

Nevýhody oproti variantě č.2:

  1. vyšší finanční náklady
  2. větší objem prací a dopravy
Varianta č.2 - s drenážními rýhami

Varianta počítá s výkopovými pracemi také po celé ploše, ale v menším rozsahu a tím i s menší spotřebou drenážního materiálu. Dá se využít zejména pro místa s průměrným počasím a podmínkami.

Postup při výstavbě

Výstavba by měla probíhat pokud možno v suchém a nezimním období. Mráz a déšť mohou narušit zejména výkopové práce. Déšť pak práce na samotných drenážích – je velmi důležité, aby se do drenážního materiálu nedostala zemina nebo podklad nebyl blátivý! Proto pozor i na skladování materiálu (pokud možno ne přímo na zem, trávu, ale na beton, igelit apod.).

Z uvedeného plyne, že je rozumné stanovit takový harmonogram prací, aby mezi ukončením výkopových prací drenáží a jejich vyplněním materiálem nebyla velká časová prodleva. Lze tedy potřebný materiál zajistit a dopravit ještě před ukončením výkopových prací.

Výkopové práce

Základní výkopové práce je náročné dělat ručně. Je třeba zajistit bagr, stačí i např. univerzální nakladač, který tyto práce zvládne velmi rychle. Při variantě č.1 se provádí odkop zeminy po celé délce ve stejné hloubce a výkop podélné drenážní rýhy. Při variantě č.2 se provádí odkop zeminy po celé ploše do hloubky min. 17 cm, výkop 10 příčných drenážních rýh a podélné hlavní drenážní rýhy. U obou variant dále výkop rýhy pro odvodové drenážní potrubí.

Začištění je už třeba provádět ručně. Zejména v případě varianty č.2 je třeba ručně zkosit do spádu hřebeny mezi drenážními rýhami. Všechny nerovnosti je třeba vyhladit, aby nevznikly prohlubně. Hlavní zásada při výkopových pracích je to, že všechny vzniklé plochy či drenážní rýhy musí jít do spádu. Ten není přesně předepsán, čím je však větší, tím je drenáž účinnější. Takový standardní spád začíná v hloubce cca 25 cm (hloubkou je myšlen rozdíl mezi dnem výkopu a původním terénem – ne tedy o 17 cm obnaženou plochou) v místě vzdálenější strany (od ústí drenážní potrubí) hrací plochy a končí v hloubce cca 70 cm v místě bližší strany, kde ústí do podélné hlavní drenážní rýhy (pro obě varianty – viz. řez D). Ta je hluboká od cca 70 cm do 90 cm (v bodě vyústění do drenážního potrubí). Celkový maximální spád je dán rozdílem výšky povrchu hrací plochy a výškou bodu, kde ústí drenážní potrubí. Toto místo se nachází v terénním zlomu nebo v nějakém sníženém místě, kde je zaručen plynulý odvod vody. Standardní maximální spád je tedy min. 90 cm. Pokud tuto hodnotu není možné dodržet (např. velká vzdálenost terénního zlomu), je nutné spád zmenšit a v tomto případě je pak preferována varianta č.1.

V obou variantách je uvažováno se situováním hrací plochy podélně s terénním zlomem. V případě hrací plochy kolmé k terénnímu zlomu je postup totožný, pouze se zvětší hodnota spádu o cca 50% (při stejném sklonu) a v případě varianty č.2 se zmenší počet drenážních rýh na 6 – 8.

Je nutno pamatovat při výkopových pracích na místo pro zasazení sloupků sítě – sloupky by měly být v případě varianty č.2 umístěny na hřebenech drenážních rýh, nikoliv v rýze. Proto je třeba zaměřit alespoň přibližně jejich polohu. Také je třeba oddělit hrací plochu od okolního terénu (trávy apod.). Používá se fólie, obrubník (ten na menší hrací ploše musí být zasazen až po horní hranu – jinak hrozí zranění hráčů), nebo se hrací plocha neodděluje. Pak ale hrozí intenzivní prorůstání trávy.

Je uvažováno s použitím výkopové zeminy v místě (např. pro terénní schod, na který budou časem umístěny lavičky), tj. nepředpokládá se její odvoz.

Drenáže

Po ukončení všech výkopových a začišťovacích prací přichází na řadu výplň drenáží. Velmi dobrou věcí je pokrytí nově obnažené plochy nějakým syntetickým prodyšným materiálem, který zabrání smísení zeminy s drenážním materiálem. Jde však většinou o velmi nákladnou záležitost, proto to není až zase tak nutné. Na dno drenáže se proto dává menší vrstva jemného nebo středního štěrku. Teprve na tuto vrstvu se položí drenážní trubky nebo hadice (husí krky). Ty by měly být spolu propojeny po celé délce drenážní rýhy až k vyústění do hlavní podélné drenážní rýhy. Propojením je myšleno i jen položení k sobě. Funkci drenážních trubek či hadic není zase tak významná, protože i ony se časem ucpou (většinou jemnou antukou a škvárou).

Na podkladovou vrstvu a trubky dáváme poměrně velkou vrstvu nejhrubšího štěrku (makadamu), který můžeme i doplnit např. velkými kameny. Samozřejmě, že tato vrstva je u vzdálenější strany poměrně malá, u strany v místě hlavní podélné drenážní rýhy je velká. Tato vrstva je hlavní drenážní vrstvou, která odvádí vodu.

Další je vrstva jemného nebo středního štěrku, který slouží pro zarovnání plochy a jako zábrana proti úniku škváry z další vrstvy. Štěrková vrstva je v případě varianty č.2 první vrstvou, která je již rozmístěná po celé hrací ploše. Tato vrstva by poté měla být zválcována. Zde je doporučen motorový válec. Ruční válec je příliš lehký. Pokud je hřiště dobře válcováno těžším válcem již v této fázi, nehrozí pozdější dlouhodobé výrazné sedání plochy.

Podklad a povrch

Další vrstvou je vrstva jemné (plavené) škváry. Tato vrstva zajišťuje dvě základní věci. První je pružnost hrací plochy, druhou pak zadržování vláhy, což je důležité především v letním suchém období. Proto by tato vrstva měla být alespoň 10 cm, další centimetry navíc jsou vítány. I tuto vrstvu samozřejmě válcujeme. A to velmi pečlivě, neboť musí být skutečně rovná.

Zarovnání hrací plochy je nesmírně přesná práce. Používá se moderních zaměřovacích přístrojů, při jejich absenci pak např. dlouhých dřevěných hranolů nebo ocelových trubek a vodováhy. Také lze používat speciální nízkoprůtažné provazy či nitě. Teprve po definitivním srovnání válcujeme. A to všemi směry, nejen podélně a příčně. Poté je možno rovnost plochy vizuálně zkontrolovat např. nastříkáním vody na plochu. Válcovat je třeba alespoň 2 dny, hřiště si ještě přeci jen sedá.

Na takto upravenou plochu přijde vrstva jemné nebo polojemné antuky. Pozor na antuku z cihel – nepoužívat! Tato vrstva vytvoří jakýsi škraloup, který by měl být natolik tvrdý, že jej pohyb hráčů nenaruší. Vrstva je vysoká min.1,5 cm. Může být i větší (antuka je však finančně nákladný materiál).

Poslední vrstvou je cca 0,5 cm hrubé nebo polohrubé antuky. Tato vrstva slouží pro zdrsnění povrchu, který by za vlhkého nebo mokrého počasí byl kluzký. Obě vrstvy antuky se válcují, postačí však jediný den válcování.

Mimo toto dnes již klasické provedení (jemný štěrk – hrubý štěrk - jemný štěrk – škvára – jemná antuka – hrubá antuka) se nověji používá provedení s tzv. patentní vrstvou. Tou je cca 5 cm vrstva směsi škváry a cihlářské hlíny, na které je vrstva cca 0,5 cm jemné antuky. Kurt se pak vlastnostmi více blíží tenisovému, tj. je „rychlejší“.

Dokončovací práce

Hrací plocha je hotova, zbývají dokončovací práce. Je třeba přesně zasadit a zabetonovat sloupky pro síť. Další prací je samotné vytýčení hřiště – rozměry viz. Pravidla. Také to je přesná práce. Pak již zbývá označení konců čar hřebíky se silným vlascem nebo provázkem z umělých materiálů.

Množství použitého materiálu

Uváděn je pouze hlavní drenážní, podkladový a povrchový materiál. Ostatní materiál je uváděn v podkladech pro rozpočet.

Varianta č.1

Uvažovaná hrací plocha 28 x 18 m = 504 m2, tj. volný prostor za zadními čárami 5m (předepsáno min. 3,5 m), za bočními čárami 4,5 m (předepsáno min. 3 m). Spád standardní (viz. výše).

Štěrk 32-63 mm: Průměrná vrstva 15 cm = 75,6 m3. Hustota = 1,5 t/m3. Celkem = 113,4 tuny.

Štěrk 11-22 mm: Horní vrstva 10 cm = 50,4 m3. Podkladová vrstva 5 cm = 25,2 m3. Hustota = 1,5 t/m3. Celkem = 113,4 tuny.

Štěrk 4-8 mm: Vrstva 5 cm = 25,2 m3. Hustota = 1,6 t/m3. Celkem = 40,3 tuny.

Škvára: Vrstva 10 cm = 50,4 m3. Přepočet na tuny není nutný, při objednávce se udává objem.

Antuka 0-2 mm: Vrstva 1,5 cm = 7,5 m3. Hustota = 1,2 t/m3. Celkem = 9 tun.

Antuka 0-4 mm: Vrstva 0,5 cm = 2,5 m3. Hustota = 1,2 t/m3. Celkem = 3 tuny.

Varianta č.2

Uvažovaná stejná hrací plocha. Horní šířka drenážní rýhy je 2,8 m (10 rýh = 28 m, tj. délka hrací plochy), dolní je 0,7 m.

Štěrk 32-63 mm: Průměrná vrstva 15 cm v rýze =27 m3. Hustota = 1,5 t/m3. Celkem = 40,5 tuny.

Štěrk 11-22 mm: Horní vrstva 0 - 10 cm v rýze = 27 m3. Podkladová vrstva 5 cm v rýze = 9 m3. Hustota = 1,5 t/m3. Celkem = 54 tun.

Štěrk 4-8 mm: Vrstva 5 cm po celé ploše = 25,2 m3. Hustota = 1,6 t/m3. Celkem = 40,3 tuny.

Škvára: Vrstva 10 cm po celé ploše = 50,4 m3. Přepočet na tuny není nutný, při objednávce se udává objem.

Antuka 0-2 mm: Vrstva 1,5 cm po celé ploše = 7,5 m3. Hustota = 1,2 t/m3. Celkem = 9 tun.

Antuka 0-4 mm: Vrstva 0,5 cm po celé ploše = 2,5 m3. Hustota = 1,2 t/m3. Celkem = 3 tuny.

 

Závěr

Na obou variantách lze ušetřit. A to jak sháněním levnějších a blízkých dodavatelů, tak použitím materiálů, které jsou již k dispozici. Dále pak zmenšením hrací plochy blíže k minimálně stanoveným rozměrům, či zmenšením hloubky (spádu) drenáží, případně i šířky drenážních rýh. S takovou úsporou lze pak postavit hřiště (varianta č.2) už za cca 70 000 Kč.

 

Údržba

Pravidelná údržba je základem celoroční kvality kurtu. Největší porce práce je vždy na jaře, při přípravě kurtu na soutěž. Základem je absence trvalejších záporných teplot. Hlavní práce spočívají ve stržení povrchové vrstvy cca 0,5 – 1 cm. Tato vrstva je znečištěna celoročním spadem organických a anorganických nečistot, které zhoršují její vlastnosti. Po stržení se obnažená plocha srovnává a válcuje tak dlouho, dokud není způsobilá ke hře. Poté se doplní antuka na původní výšku vrstvy. Jednorázově v případě, je-li k dispozici těžký (motorový) válec, průběžně po částech v případě lehkého (ručního) válce. U obou variant při prvních zápasech občas dochází k drobným poškozením povrchové vrstvy na úroveň podkladové škváry. Poškození je nutné ihned opravit, aby nedošlo k promísení jednotlivých vrstev.

Další činností údržby je pravidelné zavlažování kurtu, zejména v suchém letním období. V opačném případě opět hrozí promísení jednotlivých vrstev, navíc i hra na vyprahlém, prašném kurtu je nežádoucí. Při kropení platí, že více je lepší než méně.

Poslední větší, nicméně nepříjemnou činností, je odstraňování trávy, mechu a náletových porostů z hrací plochy. To se projevuje spíše ve vlhčích obdobích. Porost je třeba odstranit i s kořeny. Účinné jsou také speciální chemické prostředky. Je dobré si uvědomit, že tráva na hrací ploše znamená dle pravidel změnu povrchu – pozor na dodržení minimálních rozměrů hrací plochy.

 

Obrázková příloha

Obrázek 1: varianta č.1 - s drenáží po celé ploše hrací plochy

thumb_ryha.jpg

Obrázek 2: varianta č.2 - s drenážními rýhami

thumb_var1.jpg

Obrázek 3: varianta č.2 - řez drenážní rýhou

thumb_var2.jpg

Obrázek 4: vytýčení hřiště

thumb_vytyceni.jpg

 

 
< Předch.
Partneři ČNS
BOTAS
GALA
ALEA
Triko4U
 tvcom
POKORNÝ - SÍTĚ
 

Top!